Padesát +

Vítáme vás na stránkách našeho oddělení PADESÁT PLUS  (50+).

50 PLUS a rok 2012

Všichni  vědí, jak malé děti potřebují  projevy lásky a prostředí, kde jsou přijímány. Hovoříme o empatii předně rodičů, kteří se dokáží  vcítit do všech potřeb. Časem zapomínáme, že stejnou potřebu lásky máme po celý život, ačkoliv si o to tak  neříkáme. Kdo se dokáže vcítit do druhého, může se propojit s kteroukoliv generací. Žel, také zapomínáme, že naše pocity nestárnou. Pro každého zůstává po celý život  smutek smutkem a radost radostí, mění se jen důvody a podněty.

Před sebou stále máme možnosti učit se dívat kolem sebe. Nechat se inspirovat, naslouchat druhým a vzít zodpovědně do rukou své zdraví jak tělesné, tak  duševní a duchovní.

Ve společenství lépe získáme odvahu opouštět přežité a začít něco nového. Pokud čtení těchto  řádků vzbudilo vaši zvědavost, vaše srdce ještě zdaleka není staré. Naopak, touží poznávat  a pokud usoudí, že je to dobré, pak rádo učiní změnu.

Zkuste si vybrat  ze 3 připravených akcí. Každá je jinak zaměřena a má své potřeby a nároky. Mohou se stát  vaším novým počátkem, nebo posilou do dalších dní:

1. Začínáme pobytem na Moravě v Beskydech v termínu 17-24. června (neděle-neděle)na krásném horském hotelu Sůkenická, 930 m.n.m.

Tento pobyt je zaměřen předně pro ty, kdo si chtějí  procvičit fyzické síly. Po širším okolí nás provedou místní znalci terénu. Každý den můžete vychutnat okolí chaty, včetně nádherných výhledů do krajiny.  V krásné  přírodě chceme vnímat také Tvůrce a Stvořitele. Je možné prožít  ztišení mimo civilizaci.

1. Léto si  můžeme  prodloužit  9-16.září (neděle-neděle) v teplé termální vodě v Podhájské -  Slovenská republika. V areálu strávíte většinu času. Vše potřebné je zde k dispozici. Od pensionu  dojdete do areálu za 20 minut.

1. Ještě v sezoně, 15-20. října (pondělí – sobota) posilněte předně své srdce v  lázních Poděbrady. Součástí ceny je ubytování, stravování-plná penze a denně lázeňská procedura. Zjistěte si u svého lékaře, které procedury můžete absolvovat a  další si  popřípadě dokoupíte.

Procedury jsou vzdáleny od ubytovny 600 metrů přímou ulicí. Vzhledem k  rozplánování  individuálních procedur se očekává samostatnost. Součástí programu je také nabídka procházky podél  Labe, vždy dopoledne i odpoledne.Večery se scházíme v prostorách místního sboru, kde prožijeme společně i sobotu.

Ceny za pobyt :

Sůkenická  – horský hotel – ubytování , stravování – plná penze  7  nocí                                     2 870 Kč

Podhájská -  ubytování + vstupné                              7 Euro/noc +  vstup 5,4 Euro/den-(ZTP 4,7 Euro)

Poděbrady -  ubytování, stravování – plná penze, 1 procedura denně – 5 nocí                           2 950 Kč

Bližší  informace dostanou účastníci písemně nejméně měsíc předem. Můžete se  podívat na  internetové  stránky  Českého sdružení,  oddělení  50+.  Pokud  naleznete  známé tváře na fotografiích z minulých akcí, můžete od nich také obdržet cenné rady.

PŘIHLÁŠKY a  další informace :

Stará Alžběta      605 55 11 26

stary.misa@seznam.cz 739 34 56 78

Miroslav Starý 130 00 Praha 3 ;  Husitská 83/23

Generace 50 PLUS – zhodnocení roku 2011.

Když jsou někomu 4 roky, tak pro něho znamenají 2 roky polovinu života. Ve věku 50+ není jeden rok až tak důležitý. Přesto je dobré si mnohé připomenout, mnohdy nám i důležité věci již splývají .
Naše aktivity jsou od začátku brány jako otevřené pro všechny, bez omezení  hranic. Také proto církev letos začala vnímat toto oddělení  jako takové, které by mělo spadat pod Unii. Máme před sebou nový počátek. Patří určitě poděkovat Českému sdružení za dosavadní podporu, která nebyla jen v  úrovni  přihlížení, ale každý rok i po stránce finanční pomoci. Tak se mohly rozběhnout  mimo jiné i naše stránky v Adventu.
Máme za sebou v roce 2011 tři společné akce. Všude jsou základem společné chvíle u Božího Slova – Bible.  Každá  akce je  zaměřena  ještě na různé  jiné priority.
V červnu jsme prožili  týden v horském hotelu  Sůkenická v Beskydech v nadmořské výšce 940 m. Byla možnost využít zdejší nádherné krajiny, ale také společných ranních zastavení  a večerních posezení. Byli jsme vděčni za službu členů z místních sborů,  kteří nás navštívili a  připravili 2 večery s doprovodem hudebních skupin Ženáči z Frýdku –Místku a  ADUR Vojkovice.
Nebyli jsme sami, kdo vnímal tento čas jako určité ztišení, zklidnění a skutečné požehnání. I personál hotelu, včetně paní vedoucí,  vyjádřil  údiv nad celkovou atmosférou, kterou více než 50 účastníků vytvořilo. Mnozí se otevřeně vyjádřili: „Takové hosty jsme ještě neměli, prosím, přijeďte zas….“
V září jsme opět využili blahodárných účinků  teplých, slaných termálních lázní  na Slovensku v Podhájské. Ten, kdo má nějaké zdravotní problémy, pozná a  ví, „že to funguje“… Vděčnost za tuto přírodní léčbu si uvědomují zvláště ti, kteří  z důvodu náhlého onemocnění  museli na poslední chvíli odřeknout. Litovali a tehdy jsem si lépe uvědomil, že mnohé bereme jako samozřejmost.  Zdá se nám snadné a normální, že můžeme být spolu, ale „zítra může být všechno jinak“.  Sousedé a kolem jdoucí obdivovali nádherná slova a melodie „mládežnických zpěvníků“ naší doby, která se nesla za vlahých večerů do okolí.
V dalším měsíci říjnu jsme využili  účinků lázní v Poděbradech. Přes  velký zájem jsme museli stanovit konečný limit pro 70 účastníků.. Účinky různých procedur byli posíleny i po stránce duchovní. Podruhé nám posloužil každý večer v prostoru místního sboru br. Drejnar. Čerpali jsme z jeho celoživotních zkušeností, studia a hledání na cestách s Bohem. Co mne obzvlášť potěšilo, bylo i jeho otevřené vyjádření, že by s námi rád absolvoval i příští pobyt. Co si přát víc, když i ten co přišel dávat, prožije chvíle, kdy dostává a může si znovu ověřit Ježíšův  výrok: „Kdo opustil dům…pro mé evangelium… dostane stokrát více …“ Mar.10,29.30
Ty poslední dva pobyty jsem absolvoval  již jako čerstvý „důchodce“. Již trochu rozumím, že je to prostě jiné… Prožíváme  s manželkou dost hektický rok, včetně stěhování. Těšil  jsem se, že bude více času na uskutečnění mé vize pro toto oddělení. Byl jsem nyní požádán na roční  výpomoc na 3 sborech. Takže příští rok zůstaneme u stávajících aktivit. Nabídku akcí najdete v Adventu v příštím roce. Těšíme se na opětovná setkání jak s těmi, kteří si již zvykli na pravidelnou účast, tak také na ty, kteří se objeví poprvé.
Vím, že možnosti využít Božích obdarování účastníků jsou obrovské. Jsem přesvědčen, že mnozí se opět povzbudí pro další činnost. S Boží pomocí zúročí  svoji  účast na setkáních i tam, kde žijí. Odměnou jim bude: „stokrát více“…
Rád bych poděkoval Pánu Bohu za jeho přiznání se nejen k těmto aktivitám, ale především k našim životům ve věku 50 PLUS. Pán Bůh nedělá rozdílu mezi generacemi, rád používá každého, kdo je ochotný se nechat použít. Přeji si, abychom mu byli podobní  i  v tomto postoji.

Za oddělení  50 PLUS    Miroslav Starý      starý.misa@seznam.cz ;  739 345678

Lukáš 17,33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.

Nenaštve vás, když vám řekne: Holič: „tady nahoře nám to trošku řídne“.

Kadeřnice: „Už jste dost šedivá, až přijdete příště, tak s tím musíme něco udělat.“

Dřívější spolužák: „Tak to je již 40 let od maturity…“ Můj lékař: „Neděje se nic, co by vám mělo dělat starosti. Váš zdravotní stav je běžný vzhledem k vašemu věku.“

Prostě stáří se začíná hlásit. A přesto, že si z toho děláme legraci („stáří je, když zaboříš zuby do řízku… a ony tam zůstanou.“), ne každý se tomu směje. Zvlášť těžce to nese člověk, kterého učili, aby si vážil mládí. Copak si mládí nevážíme všichni?

Celá desetiletí si děláte starosti se vším možným – kromě stárnutí. Na nic kolem sebe jste se nemohli spolehnout, ale na jednu věc ano – na svoje mládí.

Mohli jste se nacpat k prasknutí a nebylo to na vás vidět. Všichni učitelé byli starší než vy. Profesionální sportovci byli zhruba stejně staří jako váš starší bratr. Život byl jako široká dálnice a smrt byla kdesi v nedohlednu.

Pak se ale dostavily nenápadné náznaky smrtelnosti:

Přátelé se vás ptají, proč při čtení mhouříte oči. Dítě, které se nabídne, že vám pomůže s nákupem, vás osloví „paní“. Při probuzení vás ledaco bolí. A co nebolí, to nefunguje. Vaši rodiče začínají dětinštět.

Vrásky u očí nezmizí, ani když se přestanete smát. A náhle se to zrychlí. Srdeční zástava. Prázdné domácí hnízdo. 5O svíček na dortu. Bifokální brýle. A není možné to dále popírat, ani zastavit. Pramen mládí se nenašel, ale snažíme se o něj. Vzpíráme činky. Černé vlasy prošedivěly, ale zase jsou černé, nebo ještě lépe – blond. Nechá se udělat plastika obličeje a prsou. Starý model auta vyměníme za moderní, nejlépe s náhonem na čtyři kola.

Ovšem navzdory všem snahám nám hodiny pořád utíkají a stránky kalendáře se obracejí jedna za druhou. Tělo nezadržitelně stárne. Každý další medikament nám připomíná, že stárnutí je pilulka, kterou musíme spolknout.

Proč nám to ale tak dlouho trvá? Proč je tak těžké to přijmout? Co se to stalo, že se při každých narozeninách tolik chvějeme?

Určitě tkví kus problému v zrcadle (nebo spíše v obraze, který nám ukazuje). Co bylo dříve vypnuté, dnes je pokleslé. Co bylo pevné, dnes ochabuje. Říkají, že čas je velký lékař, ale mizerný kosmetik.

Někdy stárnutí přináší plody nezdaru. Předsevzali jste si úkol, ale nedotáhli jste ho do konce. Přísahali jste, že z vás nikdy nebude společenská loutka a nyní máte plnou skříň „šedého flanelu“. Rozhodli jste se, že po sobě zanecháte dědictví, ale jediné, co zatím máte, je nějaký šperk, ale hlavně ústřižky od proplácených poukázek.

Skutečná bolest však vězí ještě hlouběji. Pro někoho je to úspěch, který nepřinesl uspokojení. Život na vrcholu společenského žebříčku může být velice prázdný. Mahagonové stoly studí. Medaile a ocenění ztrácejí lesk. Diplomy blednou. Někdy se stane, že se sny sice splní, ale skutečnost nenaplní vaše naděje.

Lítost se stane hlavní zábavou. Instalatéra mrzí, že se nestal lékařem a lékař zase lituje, že nebyl instalatérem. Zaměstnaná žena lituje času, který nestrávila doma s dětmi, a žena v domácnosti touží po kariéře v zaměstnání.

A může být ještě hůř. Lítost může vést až ke vzpouře. Ke vzpouře proti požadavkům, proti světu. Ke vzpouře proti všemu, co vás svazuje: vaší práci, vládě, vašemu autu, nebo ještě hůř – vaší rodině.

Ti, kdo se vzbouří – kdo se rozhodnou zatoulat se zpátky alejí úniku – jsou hlavními kandidáty na oběť satanovi NEJSTARŠÍ PASTI: nevěry, cizoložství.

Krásná mladá sekretářka od vedle vám do kanceláře přinese nějaké papíry a s nimi vás obdaruje i sympatiemi….

Kolega nechce věřit, že máte čtyři děti, přitom jste si udržela tak půvabnou postavu….

David v nás volá po Bat-šebě. Putifarova žena nespouští oči z Josefa. Zaskotačíme si na sousedově zelenější louce, a do života začne pronikat bolest.

Dovolte mi, abych se tady vyjádřil velice jasně. Cesta stárnutí může být nebezpečná. Je zrádná a plná osidel. A tak je moudré se na ni připravit. Víte, že se to blíží. Bůh nedrží tento proces v tajnosti. Není to cesta, kterou by před vámi ještě nikdo nešel. Rozhlédněte se. Máte dostatek možnosti včas se na ni připravit. Když vás stárnutí překvapí, pak neobviňujte Boha. On vás na to dostatečně upozorňoval a poskytl vám spoustu rad.

Chcete uvést příklady? Tak dobře. Co třeba tento:

Lukáš 17,33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.

Ježíš říká: „Jsou dvě možnosti, jak se dívat na život. Buďto si ho chránit, nebo ho investovat. Nejmoudřejší nejsou ti, kteří dosáhnou nejvyššího počtu let, ale ti, kterým se podaří do svých let dostat co nejvíce života.“

Totéž, co Annie Dillardová napsala o práci spisovatelky, platí i o životě. V knize The Writing Life (Život psaní) uvedla: „To málo, co o psaní vím, je toto: všechno použijte, všechno vydejte, zbavte se všech materiálů, které máte. Hned a pokaždé. Neschovávejte si do zásoby něco, o čem byste se domnívali, že to použijete v dalších kapitolách, nebo dokonce v jiné knize. Věnujte to, všechno rozdejte, a dejte to hned.“

Život v sobě má jakousi syrovost, je v něm cosi úžasného. Usilujte o něj. Pronásledujte jej. Všechno prodejte, jen abyste ho získali. Neposlouchejte kňourání těch, kdo si zvolili druhořadý život a po vás chtějí, abyste udělali totéž a to jen proto, aby se necítili provinile. Váš cíl není žít dlouho; váš cíl je žít.

Ježíš říká, že volba je jasná. Na jedné straně se ozývá hlas jistoty. Můžete si v krbu rozdělat oheň, zůstat uvnitř a být v suchu, v teple a v bezpečí. Neublížíte si, když vůbec nebudete vycházet ven. Nikdo vás nebude za nic kritizovat, protože jste se o nic ani nepokusili. Nemůžete upadnout, když se ani nepostavíte. Nemůžete ztratit rovnováhu, když nikdy nezkusíte někam vyšplhat. Pokud se o nic nepokusíte – zvolili jste si bezpečnou cestu.

A nebo se vydejte za hlasem dobrodružství – Božího dobrodružství. Místo zapálení ohně v krbu zažehněte oheň v srdci. Nechte se vést Božími impulsy. Přestěhujte se jinam. Začněte učit. Změňte zaměstnání. Odhodlejte se ke změně. Jasně, není to bez rizika, ale co na tom?

Myslíte si, že zůstat uvnitř v teplíčku je bez rizika? Ježíš s tím nesouhlasí: „Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej.“

Líbí se mi slova generála Douglase Mc Artura, která pronesl, když mu bylo 78 let. „Nikdo nestárne pouze tím, že mu přibývá určitý počet let. Lidé stárnou tím, že přicházejí o své ideály. Léta mohou zanechat vrásky na pleti, ale vzdát se svých zájmů nechává vrásky na duši.“

Charles Lindbergh, první pilot, který přeletěl Atlantik, se vyjádřil o životě v bezpečí následovně: „Dospěl jsem k rozhodnutí, že kdybych mohl létat jen 10 let před tím, než bych se zřítil, byla by to přiměřená cena za průměrný život…Kdo si cení života víc? Aviatici, kteří ho prožívají při svém milovaném létání, nebo šetřílci, kteří své mravenčí dny utrácejí jako halířky?“

Přečtěte si Ježíšovu výstrahu ještě jednou. „ Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.“

Vzpomeňte si na zvídavost v dětství. Vylezli jste skoro až nahoru na kopec, ale ještě to neznamenalo, že už jste dosáhli vrcholu.

Vaše poslední kapitoly mohou být ty nejlepší. Vaše poslední píseň může být ta nejkrásnější. Je možné se celý život připravovat na velkolepý odchod. Nejstarší Boží mužové a ženy patřili vždy mezi jeho nejvybranější.

Mojžíš si získal své místo v Bibli aktivitami, které realizoval až po 80 letech svého života. Starý a vyzrálý Abraham byl mnohem moudřejší než mladý a ztřeštěný Abram. Káleb ještě ve svých 85 letech zdolal horu. Vdova Anna v 85 letech měla ještě dostatek sil, aby se modlila za Mesiáše. Byla obdařena jasnozřivostí, aby ho poznala, když jej rodiče přinesli.

A podívejme se na stařičkého apoštola Jana. Poslední z apoštolů. Milovaný Ježíšův přítel. Mohl očekávat, že jeho roky stáří budou tiché a pokojné. Měl snad v závěru svého života složit ruce, protože dávno splnil to, co měl?

Nikoliv. Vůbec tuto myšlenku nevyslovujte. Kvůli Janovi, a také kvůli Bohu. Protože ani jeden ještě neskončil. Na Jana čekala závěrečná kapitola jeho života. Ostrov, který měl být místem izolace, se stal místem inspirace a tak ve svých posledních letech života napsal Jan ještě jednu knihu Bible. Právem se můžeme domnívat, že celý Janův život směřoval právě k této chvíli.

Winston Churchill si po druhé světové válce zasloužil odpočinek, ale vzdal se ho. Místo toho se chopil pera a ve věku 79 let získal Nobelovu cenu za literaturu.

Někdo zestárne a začne chodit na ryby. Jiní zestárnou a vydají se na lov – jdou lovit to, co vždycky chtěli dělat. A povede se jim to.

Amerického právníka Olivera Wendella Holmese se zeptal jeho přítel, proč se ve svých 94 letech pustil do studia řečtiny. Holmes mu odpověděl: „Můj drahý pane, buď teď, nebo nikdy!“

Když J.C.Penney dosáhl věku 95 let, prohlásil: „Možná mi slábne zrak, ale moje vize a sny se zostřují.“

Když stárneme, naše vidění by se mělo zlepšovat. Ne naše vidění země, ale vidění nebe. Ti, kteří v životě vyhlíželi nebe, získávají pro své kroky větší jistotu a sílu, čím více se nebeské město přibližuje na dohled.

Po Michelangelově smrti kdosi v jeho ateliéru našel papírek se vzkazem pro jeho učedníka. Už v pokročilém věku tento velký umělec svou vlastní rukou napsal: „Maluj, Antonio, maluj a neztrácej čas.“

Správně, čas utíká. Dny plynou. Léta pohasínají. A život končí. A dokud je ještě čas, je třeba udělat to, co máme.

Asi bychom se divili cestovateli, který by se nepřipravil na konec své cesty. Litovali bychom chudáky klienty cestovní kanceláře, která by jim nepředložila cestovní plán. Jistě by nás udivil ten, kdo by si myslel, že cílem cesty je cestování.

Na takového člověka by se vztahovala snad nejsmutnější slova v Písmu: „Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde.“ (Jer. 8,20)

Jsou zde ovšem i ti, kteří směřují k jistému cíli. Doufám, že to jsi i ty. A doufám, že budeš připraven pro vstup do nebeského domova. Pro tebe věk není nepřítel; je to jen milník, něžná připomínka, že domov ještě nikdy nebyl tak blízko.

Řekni to svému holiči.

MAX   LUCADO

Trh práce není k padesátníkům spravedlivý

rozhovor s ředitelkou libereckého úřadu práce Kateřinou Sadílkovou

„V době krize se situace padesátníků na pracovním trhu mírně zlepšila,“ říká ředitelka libereckého úřadu práce Kateřina Sadílková. „Teď už se situace znovu mění ve prospěch mladých lidí. Zaměstnavatelé si mnohdy neuvědomují, jaké mají starší zaměstnanci kvality.“

Jaká je podle vás situace lidí nad padesát let na trhu práce?

Musíme si přiznat, že trh práce k nim není zrovna spravedlivý. I když během krize jsem si všimla zajímavé věci. Situace starších lidí se mírně zlepšila. Zato se naopak o něco zhoršila situace mladých. Mladí lidé byli krátce před krizí pro zaměstnavatele zajímavou a proto dobře uplatnitelnou skupinou. Jenže v době krize začaly jejich devízy – flexibilita, znalost jazyků a počítačů – ztrácet váhu. Zaměstnavatelé dávali přednost jistotě. Tu nacházeli právě u starších lidí.

Takže během krize přicházeli o místo spíš mladí lidé než ti starší?

Když se zaměstnavatel musel v prvním stádiu krize rozhodnout, koho propustí, raději se rozloučil s mladým zaměstnancem a nechal si staršího, osvědčeného. Mladý sice mohl posunout firmu k rozvoji, ale o to v tu chvíli nešlo, šlo hlavně o to udržet se. Teď už se situace znovu mění ve prospěch mladých lidí.

Zmínila jste, že trh práce není ke starším lidem spravedlivý. Co tím myslíte?

Říká se, že svět patří mladým… Myslím, že zaměstnavatelé si mnohdy neuvědomují, jaké kvality mají starší zaměstnanci.

Podle sociologického výzkumu společnosti Respekt institut 50+ Aktivně jsou starší lidé loajálnější k firmě, mají řadu praktických zkušeností a také cenných kontaktů. Souhlasíte s tím?

Je to tak, starší lidé se prakticky orientují ve svém oboru, mají zkušenosti a za svůj profesní život si vytvořili síť kontaktů. Jsou loajální, často vděční za to, že mají práci. Jsou také časově flexibilní, protože už mají velké děti. Problémy řeší v klidu, s rozvahou, nemají tak“ horkou krev“ jako mladí. Samozřejmě, že starší generace má, jako každá jiná, i své slabiny. Starší lidé nedokáží tak dobře jako mladí pracovat s počítačem, nejsou tak rychlí a pohotoví. Často neznají cizí jazyky a mají problém se je naučit. Ve hře je také jejich horší fyzická kondice a vyšší pravděpodobnost nemoci než u mladých.

Zdá se tedy, že výhody a nevýhody starších lidí jsou zhruba v rovnováze, výhody možná dokonce převažují?

Pro některé zaměstnavatele může být i to, co je obecně výhodou, vlastně nevýhodou. Například  některé finanční skupiny, které nabízí například úvěry, dávají přednost mladým lidem s takzvaně ostrými lokty. Nechci říci, že jsou bezohlední, ale rozhodně nejsou tolik přemýšliví. Neřeší možnost, , že třeba to, na co potencionální klienty lákají, není vždy zcela pravda. Starší člověk má vyšší míru odpovědnosti, těžko by uměl někoho přesvědčovat o výhodnosti produktu, když sám dobře ví, že  to má i své slabé stránky. Mladý člověk tak zralý nebývá, jde mu o výsledek, o provizi. Samozřejmě, že to není pravidlo, ale je to další střípek do mozaiky rozdílů mezi generacemi.

Respondenti výzkumu 50+ Aktivně, lidé starší padesáti let, se často domnívali, že jejich šance na pracovním trhu jsou horší než šance lidí o deset let mladších.

Je to tak. Ta pětka na začátku je jakási psychologická hranice. Funguje to tak, že mezi člověkem, kterému je 45 a tím, komu je 50, jako by byl daleko větší rozdíl než mezi lidmi, kterým je 40 a 45 let. Když je někomu padesát a více, zaměstnavatelé a personalisté si často představí budoucího důchodce. I když to není správné. Je to o to horší, že dlouhodobou nezaměstnanost nesou daleko hůř starší lidé než lidé mladší. Snáze ztrácí sebedůvěru, dostávají se do horších psychologických problémů, častěji začínají trpět sociální izolací. Pomoc na ně musí být proto cílena ve větší míře.

Nejen starší lidé, ale i personalisté v rámci výzkumu 50+ Aktivně zmiňovali, že lidé nad padesát bývají terčem diskriminace. Ačkoliv mají potřebnou kvalifikaci a praxi, nepostoupí do druhého kola výběrového řízení jen kvůli datu narození na životopise. Setkáváte se s tím?

Kdybychom toto zjistili – a měli pro to důkaz – tak zaměstnavatele budeme trestat za porušení zákona o zaměstnanosti, protože postupoval diskriminačně a to je jasným porušením tohoto zákona.

A už jste nějakého zaměstnavatele trestali?

Ne, uchazeč, který to takto cítí, se nedostane k materiálům, kterými by mohl svoje podezření doložit. Skončí to tvrzením proti tvrzení – uchazeč například řekne, že paní personální mu řekla, že je starý – a ona to pochopitelně popře.

V jakém případě by tedy byl možný postih zaměstnavatele?

Museli bychom mít důkaz. Třeba takový, že by na materiálech uchazeče bylo napsáno: věk nevyhovuje. Fakt, že uchazeč splňoval požadovaná kritéria a přesto si ho firma nevybrala, rozhodně nestačí. Uchazečů bývá víc a je věcí firmy, koho z nich si vybere.

Takže diskriminační chování vlastně postižitelné není?

Je těžko prokazatelné. Často můžeme s uchazečem, který má pocit, že byl diskriminován, soucítit. Ale zaměstnavatele bez důkazů postihnout nemůžeme.

Dá se s tím tedy vůbec něco dělat?

Přesvědčovat zaměstnavatele, že se mýlí, protože starší zaměstnanec může firmě pomoci. Že právě lidé nad padesát let jsou pro ně v mnohých případech výhodnější než jakákoliv jiná skupina. Užitečným nástrojem pro to je takzvaná řízená praxe. Spočívá v tom, že uchazeč o práci je stále v evidenci úřadu práce a v rámci rekvalifikace dostává od nás peníze, ale zároveň pracuje. Zaměstnavatel ho po určitou dobu  nemusí platit, má možnost ho blíže poznat a pak třeba usoudí, že ho po skončení řízené praxe zaměstná.

Takže diskriminaci se dá spíš než sankcemi čelit pozitivními příklady?

Snažíme se o osvětu mezi zaměstnavateli, říkáme jim, nebuďte vůči této skupině zaujatí. Zdůrazňujeme, že názor, že starší člověk je firmě méně platný než mladý, je přežitek. Každá věková skupina má své výhody a nevýhody, v něčem je dobrá a v něčem méně. Samozřejmě, že rétorika nestačí. Je třeba podpořit ji penězi, nástroji, jako je zmíněná řízená praxe nebo dotacemi na takzvaná společensky účelná pracovní místa. Já osobně často používám argument, že nejlepší tým je tým kombinovaný. Takový, ve kterém jsou lidé mladí i starší, muži i ženy. Starší se pak přirozeně učí od mladých novinky, které se týkají počítačů a mladí od nich zase to, jak jednat s klienty, jak o věcech přemýšlet a nebýt zbrklý ve svých rozhodnutích.

Více o projektu a výzkumu 50+ Aktivně naleznete na http://www.respektinstitut.cz/50-aktivne/

Hana Čápová, Respekt institut

Článek byl vytvořen v rámci projektu 50+ Aktivně, který je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

Věková diskriminace a jak jí čelit

Lidé nad padesát míní, že mají na pracovním trhu podstatně méně příležitostí než generace mladší. Někteří se cítí přímo diskriminováni. Ředitelka libereckého úřadu práce Kateřina Sadílková souhlasí. Spíš než přísné zákony ale podle ní v boji proti diskriminaci pomáhá trpělivá práce se zaměstnavateli.

Téměř devadesát procent starších lidí, oslovených v rámci rozsáhlého sociologického výzkumu společnosti Respekt institut 50+ Aktivně se domnívá, že „lidé starší padesáti let mají podstatně méně pracovních příležitostí než generace o deset let mladší“.

„Pokud jsem sehnal práci po padesátce, tak to bylo od lidí, co mě znali,“ svěřil se jeden z respondentů s tím, jak obtížně se mu hledala práce po padesátce. Další účastník výzkumu, personalista, který pracuje ve státní sféře, popsal, jak diskriminace v praxi funguje. Starší zájemci o práci většinou vůbec nedostanou šanci, aby představili svoje znalosti, schopnosti a zkušenosti. To se totiž obvykle děje až ve druhém kole výběrového řízení. Do něj ale podle personalisty starší lidé často nepostupují: „Na základě data narození v životopise jsou vyřazeni už v prvním kole.“

Ředitelka libereckého úřadu práce Kateřina Sadílková upozorňuje, že takový postup je jednoznačně v rozporu se zákonem. „Kdybychom toto zjistili – a měli pro to důkaz – tak zaměstnavatele budeme trestat za porušení zákona o zaměstnanosti,“ říká. „Postupoval diskriminačně a to je jasné porušení tohoto zákona.“ Hned ale dodává, že k trestání firem v praxi v podstatě nedochází. Jde o to, že právě nezbytný důkaz obvykle chybí.

Co je a co není diskriminace

Příklad diskriminace, který uvedl personalista v rámci výzkumu 50+ Aktivně, patří v praxi mezi jednu z jejích nejčastějších podob. Teoreticky se dá popsat takto: Starší zájemce se uchází o pracovní místo. Splňuje všechna kritéria, která jsou pro danou pracovní pozici stanovena. Přesto nepostoupí do druhého kola přijímacího řízení.

Jiným příkladem, jak skrytě diskriminovat starší lidí, je třeba inzerát: „… Požadujeme uchazeče s praxí nejvýše čtyři roky.“ Tím dává zaměstnavatel dost jasně najevo, že starší pracovníky nechce.

Diskriminace se nemusí týkat jen přijímání do práce, ale také různého přístupu k mladším a starším lidem v pracovním kolektivu.

Ne každý rozdílný přístup ale nutně musí být diskriminací. Jednoduše, tam, kde má rozdílný přístup logiku a opodstatnění, se o diskriminaci mluvit nedá. Může jít o případy, kdy to vyžaduje povaha vykonávané práce. Nebo situace, kdy výkon zaměstnání vyžaduje odborné vzdělání, které je nepřiměřeně dlouhé vzhledem k datu, kdy zájemce o práci dosáhne důchodového věku.

Jak se diskriminaci bránit

Je dobré vědět, které normy se diskriminací zabývají. Je to jednak zákon o inspekci práce č. 251/2005 Sb., jednak Antidiskriminační zákon č. 198/2009 Sb.

Člověk, který má pocit, že se stal terčem diskriminace při hledání zaměstnání, se může obrátit na příslušný úřad práce se stížností. Ten, kdo se cítí být diskriminován zaměstnavatelem, může dát podnět Oblastním inspektorátu práce. Kromě dotčené osoby, zaměstnavatele a popisu diskriminačního jednání by měl podnět obsahovat také přiložené nebo navrhované důkazy.

U okresního soudu, pod který spadá zaměstnavatel, je možné domáhat se jednak toho, aby bylo od diskriminačního jednání upuštěno a také toho, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu. Možná je i náhrada nemajetkové újmy v penězích. Je třeba vysvětlit, v čem znevýhodnění spočívá a mít pro toto tvrzení důkazy.

Pokud člověk, dotčený diskriminací, nesouhlasí s postupem inspektorátu práce nebo soudu, může se obrátit na veřejného ochránce práv.

Dokázat diskriminaci je těžké

Liberecká ředitelka úřadu práce Kateřina Sadílková ale na základě zkušeností z praxe míní, že doložit diskriminaci je téměř nemožné. „Uchazeč, který se cítí být diskriminován, se nedostane k materiálům, kterými by mohl svoje podezření doložit. Skončí to tvrzením proti tvrzení,“ říká ředitelka. „Uchazeč například řekne, že paní personální mu řekla, že je starý – a ona to pochopitelně popře.“

Pro postih zaměstnavatele je přitom důkaz nezbytný. „Abychom mohli zaměstnavatele trestat za porušení zákona o zaměstnanosti, museli bychom mít důkaz,“ říká Kateřina Sadílková. „Třeba takový, že by na materiálech uchazeče bylo napsáno: věk nevyhovuje.“  Fakt, že uchazeč splňoval požadovaná kritéria a přesto si ho firma nevybrala, podle ní rozhodně nestačí. Uchazečů bývá víc a je věcí firmy, koho z nich si vybere. „Často s uchazečem, který má pocit, že byl diskriminován, soucítíme,“ říká Sadílková. „ Ale zaměstnavatele bez důkazů postihnout nemůžeme.“

Sadílkové pracovní úřad zvolil pozitivní strategii. Snaží se zaměstnavatele přesvědčovat, že lidé nad padesát mají řadu devíz, pro které se je vyplatí zaměstnat – například jsou zkušení, orientují se v oboru, mají řadu cenných kontaktů, lépe než mladí lidé zvládají stres, jsou k firmě loajální a většinou jsou díky odrostlým dětem také časově flexibilní.

Úřad také podporuje firmy, které se rozhodnu člověka nad padesát zaměstnat. Mohou například dostávat dotaci za takzvané společensky účelné místo po dobu téměř roku. Jinou možností je řízená praxe. Spočívá v tom, že uchazeč o práci je stále v evidenci úřadu práce a dostává od něj peníze, ale zároveň pracuje. Zaměstnavatel ho po dobu několika měsíců nemusí platit, má možnost ho blíž poznat a třeba usoudí, že ho po skončení řízené praxe zaměstná.

„Často používám argument, že nejlepší tým je tým kombinovaný. Takový, ve kterém jsou lidé mladí i starší, muži i ženy,“ říká Sadílková. „Starší se pak přirozeně učí od mladých novinky, které se týkají počítačů a mladí od starších zase to, jak jednat s klienty, jak o věcech přemýšlet a nebýt zbrklý.“

Užitečné odkazy aneb Kam se obrátit v případě nerovného zacházení

Česká advokátní komora – může přidělit bezplatného právníka a nabízí bezplatné právní poradenství.

www.cak.cz

Občanské poradny – poskytují bezplatné poradenství v řadě životních situací, do kterých je zahrnuta i pracovněprávní oblast.

www.obcanskeporadny.cz

Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce, ke kterým můžete podat písemný podnět v případě porušování práv ze strany zaměstnavatele

www.suip.cz/

Veřejný ochránce práv

www.ochrance.cz/

Asociace mediátorů ČR, na které můžete vyhledat kontakty na akreditované mediátory a získat další informace o mimosoudní cestě řešení sporů

www.amcr.cz/

Více o projektu a výzkumu 50+ Aktivně naleznete na www.respektinstitut.cz/50-aktivne/

Hana Čápová, Respekt institut

Článek byl vytvořen v rámci projektu 50+ Aktivně, který je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.